Recenze: Doctor Who - Silhouette

5. srpna 2015 v 11:54 | Dani El
Právě teď držím v ruce knihu Doctor Who: Silueta. Ptáte se, jak je to možné? Její český překlad výjde přeci až v září! No, já taky nemám český překlad. K Vánocům jsem ji dostal v originále a o dva měsíce později jsem se dozvěděl, že ji Jota vydá v češtině. Každopádně jde o první knihu, kterou jsem přečetl v angličtině. Tedy za předpokladu, že se nepočítají encyklopedie DC Universe Guide a Doctor Who The Vault, ani komiks Doctor Who - The Only Good Dalek. Teď se ale jen vytahuju věcmi, které mám z Británie. Zpět k Siluetě!


Protože kniha v češtině ještě nevyšla, pokusím se vyvarovat veškerým spoilerům.


Siluetu napsal Justin Richards. Je to již zavedený spisovatel v Doctor Who rozšířeném univerzu. Napsal, mnoho knih pro mnoho Doktorů, nějaké komiksy a dokonce i audiopříběhy. Napsal toho opravdu hodně.

Nevím, kolik toho z osmé série při psaní této knihy Richards viděl, ale rozhodně se mu absolutně dokonale podařilo napsat interakci dvanáctého Doktora a Clary. Skutečně dokonale. A také atmosféra knihy je jako by vypadla z první poloviny série s celkovým pořadovým číslem 34.

Co bych chtěl dále pochválit je neuvěřitelná kreativita. Po tolika letech psaní knih, komiksů a audií má stále dobré a poměrně unikátní nápady. To se odráží hlavně na poskocích hlavního padoucha, nejvíce asi na samotné titulní postavě: Siluetě. No řekněte, kdy jste naposledy viděli papírové origami ptáčky na někoho v hejnu zaútočit?

Ten člověk musí být vážně plný nápadů.

Docela nezávidím Tomu Oaklendovi překlad této knihy. Těch "technoblábolů" je tam opravdu hodně, pro příklad můžu zmínit "power spike", ale je tam mnoho dalších, trochu těžších. Ale on to určitě zvládne. Už má určitě po překladu Závoje smutku a Dalecké generace zkušenosti s překladem "technoblábolů".

Nyní bych si dovolil krátkou ukázku z knihy. Je to ze začátku druhé kapitoly, kdy poprvé v knize narazíme na Doktora a Claru Oswaldovou. Překládal jsem to sám, tak odpusťte prosím případné chyby.

"Král Artuš."
"Ne."
Clara zírala "Co tím myslíš, 'Ne'?"
Doktor ani nevzhlédl od konzole TARDIS, jen zvedl ruku jako policista v dopravní zácpě.
"Ne. Ne král Artuš."
"Řekl jsi, že si můžu vybrat."
"V rozumných mezích." stále nevzhlédl.
"Tos neřekl. Řekl jsi, že si můžu vybrat. Řekl jsi jakékoliv místo, jakýkoliv čas, jakákoliv osoba. Takže si vybírám krále Artuše."
"Ne."
"Tohle jsme právě dělali."
"A stále ne." tentokrát vzhlédl. Jeho oči vypadaly ztracené ve stínech, takže pro Claru bylo těžké odhadnout, jestli vtipkuje, nebo to myslí vážně. Zbytek tváře vypadal vždy vážně, ale oči to prozradily. Pokud je zrovna viděla.
"Tak proč ne?"
"Prostě není dobrý čas, to je vše."
"Máš něco lepšího na práci?"
"Čask krále Artuše není dobrý čas. Smradlavo, špinavo, nebezpečno. Nenávidéla bys to. Navíc..." otočil se zpět ke konzoli.
"Navíc?" Clara se k němu přidala zíraje přes jeho rameno na čáry a křivky na obrazovce "Navíc co?"
Doktor si povzdechnul a mávnul rukou směrem k obrazovce "No, podívej se na to. Jen se podívej. Tady. Vidíš?"
"Um, ne. Je to robitý?"
Tím si vysloužila pozvednuté obočí.
"A co tedy?"
"Energetický hrot."
"Něco je špatně s TARDIS?"
"Ne, s TARDIS ne. Energetický hrot v pozdním 19. století, přímo uprostřed Londýna. Někdo používá post-nukleární zdroj energie a to není dobré. Ou, zakryli to." s rukama za zády začal obcházet konzoli s hlavou skloněnou dolů, jak nad tím přemýšlel. "Což potvrzuje fakt, že to nemůže být přirozený fenomén nebo přístrojová anomálie."
"Pozdní Viktoriánský Londýn?"
"Jak říkám."
"Mohla by to být Madam Vastra, nebo možná si Strax hraje s nějakými post-nukleárními zbraněmi."
"To s vysokou pravděpodobností dělá. Ale ne." Doktor zavrtěl hlavou "Ne, ne, ne. Ti by nikdy nebyli tak neopatrní. Tohle je někdo, kdo nechce být nalezen, ale nemá ponětí o anachronistických důsledcích."
"Takže navrhuješ, abychom zapomněli na krále Artuše a vyřešili tenhle post-nukleární hrot?"
On ale už dávno pracoval na konzoli "To nebyl návrh." pohlédl na Claru "Raději bychom se měli převléct do něčeho, v čem zapadneme, nemyslíš?"
"Ty už Viktoriánksy vypadáš." řekla mu.
" 'My' byl taktní termín. Ve skutečnosti jsem nemluvil o sobě."
Clara se podívala na své jeany. "Půjdu si tedy najít něco Viktoriánského."
Doktor zase začal pracovat na ovládání a zatáhl za páku. "Vyber si něco praktického. Bude tam smradlavo, špinavo a nebezpečno." varoval ji.
"Zamiluješ si to."

Rozhovor Clary a Doktora přesně jak z 34. série. Všechny postavy jsou skvěle napsané. Doktor je opravdu Capaldiho Doktor, Clara je opravdu tak, jak ji hraje Jenna Coleman. Vastra, Jenny i Strax dostanou hodně prostoru, což je dobře, v seriálu podle mě dostatek prostoru nedostali. Tedy prostor měli, ale ne přímo na rozvoj jejich osobnosti.

Straxovi hláška vážně stojí za to, ostatně jako vždy. Nebudu Vám je tady spoilovat, ale jsou vážně povedené. (obsah Straxovi krabičky první pomoci)

Padouch je opravdu skvělý a dost originální jsou i jeho poskoci, jak jsem již zmínil.


Příběh krásně plyne. Je to detektivní sci-fi záhada ve Viktoriánském Londýně. Velmi povedená kniha a doufám, že se u nás chytne alespoň stejně jako Závoj smutku a Dalecká generace.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Whovian# Whovian# | 28. prosince 2015 v 22:56 | Reagovat

Ještě ji nemám koupenou,ale chystám se co nejdřív:-) Rozhodně to bude další pecka,tak jak závoj smutku a dalecká generace :-D

2 MarcoD MarcoD | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 15:17 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

3 Dani El Dani El | E-mail | Web | 20. ledna 2017 v 17:55 | Reagovat

[2]: Dík. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama