WHOCON 2017 aneb Cesta do Brna a zase zpátky

26. listopadu 2017 v 11:45 | Dani El
Přišel další Whocon a tak jsme se já a má kamarádka, Rushi, vydali na dalekou cestu... Do Brna!



Po zdravé každoroční dávce bloudění se nám v pátek povedlo dostat se do Jarošky, kde byl Whocon už po čtvrté. V mém čirém zmatení jsme obešli asi celou recepci, než jsme zjistili, kde mají naše vstupenky.

Když se nám konečně podařilo získat vstupenky, nastalo zuřivé hledání spací místnosti pro přednášející. Samozřejmě doprovázeno zdravou dávkou bloudění. Po otravování dvou sad orgů jsme zjistili, že žádná spací místnost pro přednášející neexistuje a my jsme bezdomovci.

Následovala svižná výprava za nalezením Gomiho, jednoho z hlavních organizátorů, kterého jsme našli celkem snadno. Postěžovali jsme si a dočasně jsme nechali naše zavazadla v místnosti hlavních organizátorů/skladu etardis.cz a vydali jsme se na program. Nebo lépe řečeno: Na nákupy a pak na program.

foto: Michal Svojanovský

První věc, na kterou chtěl Rushi jít, byl workshop gallifreyštiny. Což chápu, o dva roky dříve jsem na mém prvním Whoconu také navštívil workshop gallifreyštiny. Zprvu jsem si nemyslel, že bych se tam mohl dozvědět něco nového, ale vzpomněl jsem si, že tehdy vedoucí workshopu říkala, že si "každý píše tu gallifreyštinu nějak po svém" a že "je spousta možností jak to psát", což je zapříčiněno tím, že nic takového jako oficiální gallifreyština neexistuje. Tak jsem si říkal, že to třeba bude jiná gallifreyština.

Měl jsem v tomhle pravdu víc, než jsem chtěl. Takhle komplexní verzi gallifreyštiny jsem nikdy předtím neviděl. Bylo to vskutku brutálně komplikované. Naštěstí "Letty Nox", která s touto gallifreyštinou přišla, nám nechala podklady pro zevrubné budoucí studium. Je to náročné, ale skutečně zajímavě vypadající.

několik kruhů, kterým jsem se rozhodl říkat "gallifreyština", nejedná se o gallifreyštinu podle Letty Nox

Následně jsme vyrazili na slavnostní zahájení, které se Prézovi poněkud vymklo z ruky, protože si s Gomim mysleli, že "Má někdo nějaké otázky?" bude dobrý vtip. I tak je ovšem zahájení pro mě vždy velká sranda (ne až tolik pro Rushi), přestože se letos ke konci tak nějak táhlo. Stáhli jsme se do místnosti hlavních organizátorů na drobnou večeři, jen abychom se vrátili zpět do Citadely Pánů na přednášku Hrůza, strach a napětí aneb proč horor potřebuje vykuchanou mrtvolu.

Přednášel Jakub Jarina z Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity. Pokud si dobře pamatuji, přednášel i na předchozích ročnících, ale tento rok jsem si poprvé našel čas jeho přednášku navštívit. A byl jsem naprosto nadšený. Filmová věda mne skutečně zajímá a tento pohled na strukturu, vývoj a působení hororového žánru byl pro úžasný. Skutečně parádní přednáška.

S Prézovou asistencí jsme se následně přesunuli s našimi zavazadli do spací místnosti pro přednášející. Nemohli jsme tam dřív, protože tam byl Skillzone. Nebo Martin Rota. Nebo Skillzone a Martin Rota. Mně se neptejte, nejsem vševědoucí a informaci tohoto druhu jsem již dávno vypustil. Vzhledem k tomu, že další den jsme přednášeli celkem brzy ráno, Rushi se rozhodla jít spát. Já jsem si řekl, že zůstanu vzhůru, neb jsem Prézovi mimoděk slíbil, že přijdu po půlnocí na "Autorské předčítání z knihy 13 děsivých těstovin". Takže následovala otázka, co do půlnoci dělat?

Vzhledem k tomu, že se mi příliš nechtělo na promítání epizody Midnight, ani na nic jiného, jednoduše jsem si koupil brožuru a sedl jsem si asociálně a sám do čajovny.

U brožury bych se rád krátce zastavil, neb se jedná dost možná o nejlepší letošní novinku Whoconu.

foto: Dani El

Součástí tohoto drobného sešítku je mnoho věcí. Kromě mapky, programu a všech anotací, zde najdete i něco k historii CONu, najdete zde organizační utrpení, kterým si Miremel prošla, najdete zde povedené argumenty pro i proti ženské inkarnaci Doktora, najdete zde představení hlavních organizátorů. Jsou tu i obrázky, omalovánky a spojovačky, byť celkem exkluzivně z obnovených řad. Dokonce je tu i malý plakát!

Velice mě potěšilo, že letošní Whocon byl "tématicky laděný", konkrétně řečeno: Byl "Tichý". Je to zajímavý koncept, který se doufám vrátí i příští rok, tedy "naladit" Whocon na vlnu nějakých Doctor Who monster. Za mně palec nahoru.

Nuže, abych se vrátil k vyprávění: Pátek se změnil v sobotu a já jsem se vydal z čajovny do Citadely. Tam se to ovšem trochu protáhlo a tak Préza začínal až kolem půl jedné. Zpočátku jsem se trochu obával, že se nebudu příliš bavit. Přeci jen, o creepypasty se příliš nezajímám a celý tento fenomén mne nikdy příliš nezaujal. Nakonec jsem byl ale příjemně překvapen, když jsem víc jak hodinu měl příležitost poslouchat Prézu, jak mluví o jeho strastech s vydáním knihy, což je něco, co mne upřímně zajímá. Abych se vyspal, musel jsem se ztratit ještě před koncem, ale i tak jsem si to užil.

Trocha spánku a ranní vstávání. S Rushi na poslední chvíli (ne zrovna ideálně) domlouváme rozdělení informací. Je 9:00 a naše přednáška jménem Schopni zmasakrovat celé civilizace a pak plakat nad rozšlápnutou květinou. Přes košatý název šlo o jednoduchou přednášku o Ledových válečnících, Doctor Who mimozemšťanech, kteří jsou dle mého názoru velmi nedocenněni. Jako vždy, byli informace, na které jsem zapomněl. A Rushi se přeřekla a změnila tím společenské rozložení Ledových válečníků. A já jsem přišel s docela dobrým vtipem přímo namístě, čímž jsem ji ovšem trochu neohleduplně přerušil, protože jsem netušil, že v tom bodě má říct ještě něco dalšího. A při mluvení o příbězích s Ledovými válečníky jsme byli skutečně nerovnoměrně rozděleni, což byla taky moje chyba. A bylo mi řečeno, že jsem u přednášky gestikuloval jako tyranosaurus Rex. Nicméně přednáška měla celkem uspěch, ne úplně málo lidí a nakonec jsme pouštěli i úžasně bizarní video, o které se zde s vámi rád podělím.


Stále nemůžu uvěřit tomu, že v roce 2011 se někdo podíval na klasické Ledové válečníky a řekl si: "Sestříhám s nimi video na písničku od Katy Perry!"

Jak jsem již říkal, přednáška měla celkem úspěch. Dokonce jsem měl i fanynku - Iharo (http://zemepribehu.blog.cz/), od které jsem po přednášce dostal tento geniální banner. Dostat ho domů celkem nepoškozený nebylo zrovna jednoduché.

foto: Dani El

Poté jsme vyrazili na Toyotomiho Doctor Who šarády, kde jsme dali na místě dohromady tým, který jsme pojmenovali Ledoví válečníci a vyhráli jsme s překvapivou převahou. Jéj! Jen Rushi si připadala trochu nevyužitá, neb nakonec nedostala šanci získat nám bod, narozdíl od ostatních. Tak třeba příště.

Chtěl jsem, aby si Rushi následně zkusila kvíz Doctor Who? Spíš Doctor Co to sakra je? od Miremel, nicméně kafe pro ni bylo přednější. A já jsem už neměl nutkání soutežit, neb jsem překvapivě zvítězil na Trpasliconu.

A pak cosplay soutěž. Musím říct, že mne překvapilo, že bylo výrazně více ne-Doktorovských kostýmů, než minulý ročník. Zmátly mne třaba cosplayerky cartoonu Voltron, který jsem nikdy neviděl a obávám se, že spousta lidí v sále o něm ani nikdy neslyšela, přestože je v USA celkem populární. Nicméně se objevili i Krotitelé duchu, Ezio Auditore da Firenze, Bell z filmu Kráska a zvíře a Holmesová. Z Doktorovských kostýmů se do paměti zapsali Cybershade, Omega, 12. Doktor s Missy nebo kyberčlověk z planety Mondas se jmenovkou Bill.

foto: Michal Svojanovský

Následně jsme zamířili na přednášku o audiopříbězích osmého a desátého Doktora, neboť jsem chtěl Rushi tak trochu zlanařit, aby se přidala k nám, fanouškům Big Finish. Ale bohužel je příliš časově vytížena sledováním anime, takže pravděpodobnost něčeho takového je skutečně malá.

Následně jsme se s Rushi připojili v čajovně ke skupince lidí, mezi kterými byl i chlapík oblečený jako služka a měl u sebe plyšového jednorožce. Následně jsme spolu s nimi prohráli v deskovce Pandemic.

Eventuálně jsme se já a Rushi ocitli na vystoupení Scotta Lee Hansena. Bylo to skvělé, jako vždy. Ačkoliv tentokrát hlavně recykloval svou přednášku z prvního Whoconu a přípravu věnoval svému druhému programu, na který jsme už nešli. Ale vzhledem k tomu, že ani já, ani Rushi jsme na prvním Whoconu nebyli, trocha recyklace nám nevadila. Tady se pokochejte Scottovým videem z prvního Whoconu:


Následně jsme zamířili na Blackthunderův Kultikvíz, na kterém jsem katastrofálně vyhořel. Ale, na mou obranu - nebylo to zrovna jednoduché. Přesnými výsledky vás zatěžovat nebudu, protože až tak moc se na internetu ztrapnit nechci. A to je co říct, vzhledem k tomu, že jsem na internet dal několik videí, kde jen mluvím na kameru. Stačí jen říct, že Rushi to po chvíli vzdala a šla na Jak si žili neboštíci, přednášku o vztahu angličanů Viktoriánské éry k mrtvým, zatímco já jsem si odnesl ceny útěchy - propisku s Totorem (pro Rushi) a kalendář Star Wars: Rebels na 2017. Ano, na 2017.

A nakonec jsme šli na vtipnou přednášku Cestování časem pro lamy. A tak skončil náš sobotní den.

Neděle je trochu smutná. Chtěli jsme vyrazit co nejdřív, abychom stihli odpoledne u nás v severních Čechách Justice League. Takže jsme se hned z rána zabalili a utekli, abychom stihli vlak v 9:45, který by nás dopravil na místo našeho dalšího odvozu. Bohužel komunikace s tímto dalším odvozem byla poněkud neúspěšná a nakonec jsme Justice League nestihli.

Takže tímto bych se chtěl omluvit a hlavně poděkovat lidem, do kterých jsme s Rushi na Whoconu vrazili a pak zmizeli bez rozloučení. Díky, Prézo, Miremel, Petře, Blacku, týme Ledových válečníků,... A taky chci samozřejmě poděkovat Iharo za tu ceduli. Vůbec netuším, kam s ní. A chci poděkovat i Rushi, že mě znovu doprovázela.

Zkrátka a dobře, Whocon byl opět boží a příště jedu znovu. A co vy?

_______________________________________________________________

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 15:24 | Reagovat

Tak z "Masarykovi Univerzity" huh?
Ne, nebudu zlá, jen mě to tak zaujalo. Jinak - Zdravé zmatení je fajn. Horší by bylo, pokud byste bloudili nezdravě, ne?
Přednáška byla zajímavá, to váhání a tak nebylo moc nápadné, nebo rušivé, ale za tím Tyranosaurem Rexem si stojím!
K cedulce - vidíš! Já ti říkala, že není tak snadné ji někam dostat v pořádku... Ale doufám, že se líbí a najde si někde čestné místo :D
A příště třeba budeš moct dělat fanouška na nějaké přednášce ty mě (Nedej bože).

2 Dani El Dani El | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 18:14 | Reagovat

[1]: Oh god, já jsem s těma hrubkama fakt debil... -_- Už naštěstí opraveno, dík.
A na tvou přednášku se moc těším. O čem bude? :-D  :-D  :-D

3 Nora - Nic - [whatever, nemůžu se přihlásit na blog] Nora - Nic - [whatever, nemůžu se přihlásit na blog] | 28. listopadu 2017 v 21:11 | Reagovat

"...víc jak hodinu měl příležitost poslouchat Prézu..."
Jenom? Tak to jsi přišel o spoustu zajímavých věcí. Končili jsme v 7 ráno. :-D

4 Dani El Dani El | E-mail | Web | 29. listopadu 2017 v 15:02 | Reagovat

[3]: To by se mi pak asi moc dobře od těch devíti ráno nepřednášelo... :D O čem se pak třeba mluvilo?

5 Nora - Nic Nora - Nic | 9. prosince 2017 v 19:46 | Reagovat

[4]: Právě kvůli tomu jsem tu tvoji přednášku nestihla... dospávala jsem... :-?
No, třeba o Class (většina o tom ví, skoro nikdo nedokoukal), o Soudní síni... a pak... hele, já nevím, jako bych pak měla vymytý mozek... :D

6 Dani El Dani El | E-mail | Web | 10. prosince 2017 v 12:42 | Reagovat

[5]: Tak Class jsem (jako jeden z mála, řekl bych) dokoukal, a upřímně - není to až tak špatný. Epizody 6 a 7 jsou téměř výborný. Nicméně zbytek seriálu je, no, ... Nic moc.
A o Soudní síni jsem už s Prézou mluvil na Trpasliconu, kde jsme měli i promítání kolem jedný ráno. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama